TAIJI

Tai ji quan

Tai jia quan

Tai ji quan je tradiční čínské bojové umění, které se v současnosti dostává do povědomí mnoha lidí zejména pro své pozitivní účinky na zdraví a duševní rovnováhu. Tai ji je v těsném sepětí s čínskou filosofií, zejména pak s taoistickým vnímáním světa. Pro lepší porozumění tai ji je dobré znát i filosofii a podmínky, ze kterých vychází.
Ačkoliv se v Číně hojně vyskytuje myšlenka: „Co mistr, to styl“, je tai ji obecně rozčleněno do pěti hlavních, historicky daných, směrů, které jsou od sebe poměrně jasně rozeznatelné, byť se provedení jednotlivých mistrů daného stylu může nepatrně lišit. Jsou to:

  • Chen (陳氏)
  • Jang (楊氏)
  • Wu (吳氏)
  • Wuu (武氏)
  • Sun (孫氏)

Dovednost tai ji se zprvu kultivuje prostřednictvím cvičení sestav beze zbraně. Od jisté úrovně se ve většině škol začínají vyučovat zbraně (meč, šavle, tyč, halapartna, dvojité meče a šavle, vějíř,.). Za nejpokročilejší se považuje cvičení ve dvojicích, tzv. Tui shou (推手).
Na závodech se tai ji rozděluje stejně jako vnější styly na moderní a tradiční. Závodí se především v sestavách, a to beze zbraní i se zbraněmi. Daná sestava musí odpovídat časovému limitu (v případě moderního tai ji by v ní měly být obsaženy povinné prvky – dle platných pravidel). Hodnotí se přesnost provedení jednotlivých forem, soulad celého těla, plynulost, rytmus náležející danému stylu a “bojový duch”. V poslední době se na soutěžích také často objevuje kategorie Tui shou, která se těší stále větší oblibě, a jedná se o aplikace principů tai ji v přetlačování. Je to tedy disciplína kontaktní, ale s přesně stanovenými pravidly.
Mezi hlavní soutěže v tai ji patří Mistrovství světa a Mistrovství Evropy, ale je možné účastnit se i mnoha dalších kvalitních soutěží v různých koutech světa.

Autor: Martina Slabá